KARMA

… kolik z nás se díky úhlu pohledu připravuje na to, co se stane , protože moje karma je taková ?

Kde jsme přijmuli, že je to naše vina ?

KARMA… je často vnímána mylně….
Je to prakticky energie, která neproudí… je to blok- uzel, cítíme to v těle, v životech i ve vztazích.

Ne jako trest. Ale jako připomínku, že někde v nás se něco zkrátka zaseklo.
Že jsme někde řekli „ano“, když jsme měli říct „ne“.
Že jsme někde zůstali, i když už jsme měli odejít.
Že jsme nesli zodpovědnost, která nikdy nebyla naše.

Karma vůbec není o vině.
Je to o místech, kde jsme zapomněli na sebe.

Kde energie stojí, tam vzniká tlak

Ne protože nás někdo hodnotí.
Ale protože duše ví, co je skutečně naše — a co už ne.

Když držíme staré vztahy, staré sliby, staré strachy…
energie se začne hromadit.
A pak to cítíme jako únavu, pnutí, chaos nebo neustálé opakování situací, které nás mají probudit.

Čištění karmy = návrat k vlastní pravdě

Ne k lidem.
Ne k omluvám.
Ne k minulosti.

Ale k sobě.

Neptám se: „Komu jsem ublížila?“
Ptám se:

• Kde se přetvařuju?
• Kde mě to stojí víc, než mi to dává?
• Kde jsem převzala odpovědnost, která mi nepatří?
• Kde se bojím říct pravdu, protože by změnila všechno?

Tady vznikají karmické uzly.
V tom, co popíráme v sobě.

Uvolnění energie bolí jen chvíli. Držení bolí roky.

Uvolnění neznamená vracet se do minulosti.
Znám spoustu lidí, kteří už dávno nejsou v mém životě — a přesto jsem v sobě nesla jejich otisky.

Pustit energii znamená dovolit si cítit to, co jsme roky odkládali.
A když to projde…
je to jako otevřít okno v místnosti, kde nebyl vzduch.

Nevznikne prázdno.
Vznikne prostor.

Skutečná karma není o vině. Je o rovnováze.

Když se energie vrátí tam, kam patří, necítíš ztrátu.
Cítíš návrat k sobě.
K vlastní síle.
K vlastní pravdě.

A pochopíš:
všechno, co je tvoje, tě najde.
A všechno, co není, tě přestane bolet.

To je konec karmy.
A začátek svobody.