Příběh klientky, která podstoupila čtyři terapie Barsů.

Vůbec nevím, kde a jak začít…
Je mi 52 let a jsem úplně obyčejná ženská, která si ve svém životě prošla kde čím, ale nejvíc mi nešlo do hlavy, proč si neustále vybírám partnery -alkoholiky, nevyrovnance a agresory. Jak šel čas a já neměla štěstí na pořádného chlapa , tak jsem se rozhodla, že se synem budu sama a nebudu hledat!!! Syn jako dospělý si našel svoje bydlení, no a co se stalo?

Do života mi vplul člověk úplně jiný než ti ostatní , ale fakt úplně!!!

Mám doma introverta, já-ukecaná, neposedná ženská, mám vedle
sebe chlapa, který nekomunikuje a má svůj svět. Nerozuměla jsem tomu! Co mi dva si máme ukázat? Jak to bude fungovat? Ale tak nějak jsem tušila, že to půjde. Nebylo to však vůbec snadné a hodně to skřípalo….nebo byl klid…dlouhý klid. Tento introvert měl z prvního manželství syna, žil s matkou, ale víkendy trávil u nás. Já ho poznala když mu bylo 11 let a snažila jsem se o něho starat, jak jsem nejlépe uměla… přítel moc nemluví, ale
ještě že si rozumím s jeho synem… a takto jsme žili 3 roky. Já v iluzi, jak mám se synem mého přítele krásný vztah.
………
Telefon leží na stole a svítí již asi 10 SMS, proč tomu Peťovi chodí tolik
zpráv…

„mami to budeš koukat, až ti budu vyprávět…ta blbka dneska vysklila auto…najela na větev při couvání…je z toho vyřízená, táta zuří…to je super…budu ti vyprávět, až přijedu domů…„

Zírala jsem na to jako opařená a dlouho jsem nechápala, kde se nacházím…spím a mám blbý sen?…najednou mi to došlo…minulý týden ráno jsem jela na trh pro rajčata, aby měl Péťa, co sázet. Má rád zahradničení a když jsem se vrátila, zevnitř byl klíč v zámku a všichni spali. 3 hodiny jsem čekala, než se někdo probudil a otevřel…zvláštní..jediný, kdo zamyká, je Péťa, pomyslela jsem si, ale pustila jsem to z hlavy…

„Mami , to bylo super, jak tvrdla v autě 2 hodiny…super bylo, že táta dlouho spal…“

Co budu dělat? Nechci tady být…musím jít na dlouhou procházku …Co budu
dělat..nevím..proč zrovna já? Když jsem se blížila na své energetické místo,
které mi připomíná tak hodně něco blízkého…asi něco z minulého život, tak jsem si vzpomněla na moji kamarádku…a na Barsy…několikrát jsem byla u ní na terapii a vždy mě to hodně posunulo…ptám se úplně blbě…potřebuju….ne zase blbě…je pro mě je přínosem… otázka, na kterou nemusím znát přece odpověď…
Co je tady možné? Jak se to zlepší? A všechno co tomu brání znehodnotím a přetvořím…a tato smyčka slov mi zněla v hlavě stále dokola…Musím to říct Peťovi…ale jak? Že jsem vlezla Peťovi do telefonu…? Po telefonu jsme s Bars kamarádkou vyčistili mé strachy a otevřeli mé dary a kapacity, která má každá bytost…To moje „nojo jenže“ …ještě, že má se mnou takovou trpělivost…
Ty nástroje jsou tak jednoduché, tak proč je neumím přirozeně používat a vždy mě na to musí upozornit? Dlouho jsem si myslela, že přítel Petr není pro mě přínosem, že já jsem pro něho jen přínosem…ale co on, když nemluví a tak…ale moje terapeutka na Barsech mi řekla, že je pro mě velkým přínosem a že já se mám od něho hodně, co učit…

Tehdy za 2 dny jsme si dlouho s Petrem povídali a já zjistila, že je to pravda…jen změnit úhel pohledu. Vyprávěl o dětství a mě to
všechno najednou došlo…on má bloky, proto nemluví…ale on je velmi
moudrý..takhle se mnou ještě nemluvil…najednou jsem k němu
vzhlížela…musím mu to říct…“Vesmíre, co je tady možné?“
Vzal to s naprostým klidem… nepochyboval, že je to pravda, ale ani mi nedal najevo podporu…další dny byl velký pozorovatel, když na víkend byl s námi i junior Péťa . A já jsem začala poctivě používat nástroje Barsů a konečně jsem také uvěřila, že jsem jedinečná bytost, která má obrovské dary a kapacity…začala jsem řešit také konečně jen sebe a přestala se ohlížet vždy na ně oba…s lehkostí, tak s lehkostí…sama jsem odjela na několik dní za svým bratrem, kde jsme spolu ladili naší budoucí spolupráci…rozhodla jsem se, že opustím definitivně práci a zkusím práci sama na sebe..zase ty Barsy…jaká velká vděčnost, že jsem tuto metodu poznala a někoho, kdo je tak skvěle umí používat i vysvětlovat…

Jak to může být ještě lepší?

Když jsem se vrátila od bratra, čekalo mě doma velké
překvapení. Nikoliv tichá domácnost, ale úžasné přivítání a milý
rozhovor. Příště pojedu už vždy s tebou, bál jsem se, že už se nevrátíš..zaplatil jsem nám společný víkend a na zahradě ti vybuduju přírodní jezero. Je to můj Úžasńák.

A 14 letý Péťa junior? Jakoby energie otce rozhodly ,kterým směrem se má vydat i on sám… Nebo se jen jeho duše rozpomněla? Co je tady ještě možné? WOOOW, jak to může být ještě lepší…?

Díky BARS se mi otvírají obzory a možnosti, věci se dějí a já jen žasnu,
přijímám, tvořím a jsem šťastná jako blecha.