Zranitelnost

Přijímání

Dlouho jsem vlastně nevěděla, co to je a přišlo mi to i vlastně nepatřičné. Dávat … jasně, ale přijímat? A až díky nástrojům Access mi došlo jak důležité je umět přijímat .

A víte co?

V pondělí jsem dostala kompliment fakt hezký , ale ja jsem měla pocit, že to je nepatřičné, že musím někam zalézt a už ať ta energie je pryč ! Po chvíli mě to došlo , jak moc se stále bojím přijímat a kolik starých vzorců tam stále je. Realita nás učí.

Nemůžeme přece od nikoho, nic přijmout , čím si nejsme jistí! Zůstanu ve své bublině , vytvořím bariéru a jsem v bezpečí! Ale pokud se nenaučíme přijímat , nemůžeme mít ani vztah, ani tvorbu ani hojnost v lehkosti . Protože energie, které nám jsou přínosem , si vlastně nedovolujeme přijmout .

A víte co?

Předtím, než něco přijmeme používáme opět soudy, abychom vytvořili závěr , zda je to dobré nebo špatné.

Jaké by to bylo dovolit si být zranitelní, abychom dokázali přijímat?

Zranitelnost je totiž místo , kde nemáme žádné úhly pohledu ani soudy na to , co dělají druzí, co děláme my , nemusíme to nijak DOKAZOVAT kým jsme . Zranitelnost není slabost , jak tvrdí tato realita, je to naopak dovolení přijímat. Přijímání je o tom , přijmout ENERGII JINÉ MOŽNOSTI. Přijímání je o tom , přijmout vše bez bariér. Skutečné přijímání je ve skutečnosti největší dar , který můžeme někomu dát. Často totiž toužíme po tom, aby od nás někdo přijímal , stejně jako toužíme po tom dostávat .

Ještě jednou…

Naše přijímání od někoho jiného je největším darem, kterým můžeme pro druhého být . Požádejte a dostanete. Nikdy se to neukáže ale takovým způsobem , jak si představujete. Ta představa vytváří ihned omezení, závěr, soud. Naše představy nám nejvíc bráni v přijímání !

Jaké by to bylo, nestavět zdi soudů, které brání v přijímání?

Jaké by to bylo přijímat bez očekávání jak to má vypadat?

Jaké by to bylo přijímat bez soudů a v lehkosti a radosti?